Žlutý nepřítel a nový příval slov

Jsem tu zpátky, abych se podělil o jednu hrůzostrašnou příhodu z poslední doby. Není to tak dávno, co jsem se koňmo vypravil do lesa na procházku. Oním koníkem byla Ifča. Nic netušící jsem se kochal přírodou když v tom se u mě z čista jasna objevil obrovský žluťásek a začal si na mě sedat. Byl fakt obrovitánskej. Skoro jako moje dlaň!!! Máma s tátou mě museli notnou chvíli utěšovat a uklidňovat. No a pak se divte, že při spatření létajícího hmyzu začínám panikařit. Uf to byl zážitek. Ještě dlouho jsem se v noci odkopával při vzpomínce na tuto děsivou příhodu.
Jo a abych vás taky informoval o mé slovní zásobě. Hojně používaná slova v těchto dnech jsou: nic, nechci, ještě

Nový průzkumný modul

Tak jsem si pořídil nový průzkumný modul. Je to odlehčená verze předchozího modulu a tím pádem má i nižší spotřebu a nižší emise škodlivých plynů. Zatím teda využívám k pohonu výhradně sílu svých dvou techniků a ovládání hlasem, ale časem plánuji zapojit solární články ...

Už se těším na zkušební jízdu!

Malý krok pro člověka, velký pro lidstvo

Tak je to dvakrát potvrzeno. Poprvé to viděl táta a podruhé máma. Udělal jsem svůj samostatný první krok. A hned dvojkrok! Celého mě to vyděsilo, že jsem si hned zase sedl na zadeček a nevěřícně se díval na rodiče. Já to fakt dokázal. Tak teď už mi nebrání nic v cestě, abych se pořádně rozběhnul. Připadám si jako Armstrong.

Pejsek

Víte jak dělá pejsek? No přece AF AF AF :-)
Hlásím se po delší odmlce, která byla ovšem vyplněna tvrdým nácvikem všech možných dovedností. Tak třeba ten pejsek - to mě stálo nejednu chvilku pekelného soustředění. Pak taky zdokonaluju techniku obcházení nábytku. Předsevzal jsem si, že se zkusím naučit chodit po dvou.
Pak se učím skládat hračky jednu do druhé. Dost času strávím čtením knížek .... Je toho prostě plno.
Pro ilustraci přidávám pár foteček.

Máma a táta

Trvalo to, trvalo, ale konečně jsem vymyslel jména pro mé dva techniky. Pojmenujme je tedy třebas máma a táta. Co říkáte? Máma mi teda ještě moc nejde přes pusu, ale když to někdo vysloví, tak už bezpečně vím, kdo to je. Táta se mi ovšem vyslovuje excelentně. To trénuju často a rád.
Musím vám taky prozradit, jak jsem veliký: tááákhle. Občas taky přidám zamávání a paci paci pacičky. Jsou to takové drobnosti, ale nevěřili byste, jak jsem za ně vždycky pochválen.

Trenažér

Tak a je to, umím lítat. Naučil jsem se to na svém novém trenažéru, který jsem od techniků dostal. Jde to snadno, ze začátku lítám fakt vysoko a když už to není ono, tak stačí dát hlasitý signál a technici mauálně nastaví vyšší houpací efekt.
Jo a když už vypisuji své další zážitky, pak musím dodat, že mám 5. zub a naučil jsem se opakovat krásný zvuk bůůůůů (to dělá kravička, víte), taky umím pískat na píšťalku (to se může hodit), otvírat šuplíky (to byste nevěřili, kolik je tam zajímavých věciček) a dělat pusou bubliny (to mě fakt baví). Jak vidíte, nezahálel jsem ani trochu.

Audience

Tak mě konečně přijali mezi lidi. Probíhalo to asi takhle: pozemštané vybrali ze svého středu místního velitele osady Mníšek pod Brdy a ten mě na svém zámeckém sídle oficiálně přivítal. Po slavnostní audienci se dále pilo a hodovalo a pilo a hodovalo. Prohlédněte si to sami na fotkách :-)