Trvalo to, trvalo, ale konečně jsem vymyslel jména pro mé dva techniky. Pojmenujme je tedy třebas máma a táta. Co říkáte? Máma mi teda ještě moc nejde přes pusu, ale když to někdo vysloví, tak už bezpečně vím, kdo to je. Táta se mi ovšem vyslovuje excelentně. To trénuju často a rád.
Musím vám taky prozradit, jak jsem veliký: tááákhle. Občas taky přidám zamávání a paci paci pacičky. Jsou to takové drobnosti, ale nevěřili byste, jak jsem za ně vždycky pochválen.
