Řízkový sen

Malá Stelinka se v noci převrací na postýlce sem a tam, evidentně se jí něco zdá. Pak se přestane vrtět a zcela zřetelně (ze snu) pronese: Máme řízky, víš? :)

Velký den

Dneska je to přesně rok, co jsem seděla nad rozbalenými kufry, protože jsme druhý den odlétali do Austrálie a v ruce držela těhotenský test s dvěmi proužky :-)

Muffiny

Děti dostaly k Vánocům asi milion nových hraček a hádejte s čím si už 2. hodiny hrají?
Myslela jsem, že mám tyhle dvě sady formiček úplně k ničemu, ale to jsem se spletla... :-)

Zrodila se nám Hvězda

 V sobotu v 10:50 dopoledne se nám narodila Stela. To jméno znamená "hvězda". Má se čile k světu a s ní i celá galaxie ;-)

Austrálie

Den první – cestovní

Tak je to tady. Konečně jsme se dočkali a letíme s tátou do Austrálie.  Děti jdou ještě ráno do školy a školky a my nervózně dobalujeme poslední nezbytnosti. Jsme nervózní z toho, že jsme se vešli jen do dvou kufrů. Na letišti zjišťujeme, že váží 33 kilo, což je ¼ toho, co jsme si do letadla mohli vzít J.

Po šesti hodinách letu se ocitneme v úplně jiném světě. Jsme v Dubai a z letiště jedeme s otevřenou pusou do hotelu, kde si můžeme před dalším letem 8 hodin odpočinout. Hned usínáme. Ráno nás probudí hotelová služba a my razíme na snídani. Ochutnáváme co se dá. Děti chtějí jen toast s máslem a vajíčko J.

Cesta z Dubai do Sydney trvá 12 a půl hodiny. Děti v letadle dostávají spoustu hraček a blbinek na zabavení. Díky tomu i díky několika pohádkám, hrám a samozřejmě pravidelnému občerstvení se dá i tahle část cesty zvládnout celkem v pohodě a my konečně přistáváme.

Den druhy – přivítání

Sydney! Juchůůůů! Posíláme smsky domů a hledáme člověka, který nás má odvézt „domů.“ Cesto u míjíme Operu a jedeme přes Harbour bridge do severní Sydney, kde máme zamluvený apartmán přímo vedle Ondrovy práce. Hned usínáme a přestože si slíbíme, že jen na hodinku, vytuhneme na 4 hodiny, jen to fikne.

Odpoledne vyrážíme – kam jinam – než k Opeře, kde si dáváme v přístavu piknik a pak i místní pivní specialitu Opera Pale Ale. Výborný pivo – chutná skoro jako Raketa od Matušky z Broum. Potom se jdeme ještě projít do parku vedle guvernérova domu, ale protože se blíží bouřka, zamíříme na metro/vlak a jedeme bydlet. V noci se všichni probudíme okolo druhé hodiny a ne a ne usnout. Holt jet jag dělá své. Nakonec po několika hodinách opět usínáme. Ráno se probudíme až okolo jedenácté a plánujeme, kam vyrazíme. Na hlavní třídě v centru se koná každoroční oblíbený svátek sv. Patrika. Bereme zelené deky a jdeme. Krátce poté, co dorazíme na místo, začíná pršet. Notnou chvíli odoláváme, protože je krásně teploučko a kapky nám zas tolik nevadí. Když ale začne pršet opravdu hodně, vzdáváme to a jdeme nakoupit zásoby. V obchodě jsou děti i my jako u vytržení. Všechno krásně čerstvé, všechno lokální J a všechno vypadá tak lákavě. První jdeme ale koupit Ondrovy deník pro zápisky a lepení artefaktů z pobytu. Pak nakoupíme ostatní nezbytnosti a jídlo.

K obědu si dáváme luxusního lososa a Ondra začíná tvořit deník. To budete koukat, jak mu jde! Hned polepí a popíše 6 stránek.

Odpoledne vyrážíme na vyhlášenou surfařskou pláž Manly, kde se konečně u fast foodu Hungry Jack připojujeme a posíláme pozdravy domů. Zuzka kontroluje práci a pak už jdeme na pláž. Je tam hromada surfařů a obrovské vlny. Jasmínka to hned zhodnotí: „Jééé, takový maličký vlničky.“ Děti s Ondrou se jdou smočit do oceánu, stavíme hrad a malujeme do písku. Svačíme jablíčka s pískem. Krátce po západu slunce jdeme na trajekt a vyrážíme zpátky. Projíždíme kolem osvětlené Opery do přístavu Cicrular Bay, ještě dvě stanice a jsme doma. Utahaní usínáme.

Den třetí – výprava za netem a hřištěm

Dneska jsme první den bez tatínka, který jde poprvé do práce a my vyrážíme do knihovny, kde je možné si přepojit k netu. Hurááá – Ifča a Tomi jsou na příjmu (4:20 jejich času), a tak si voláme.  Pak hledáme dětské hřiště a dáváme si svačinku. 

Den čtvrtý - přístav

Po obědě vyrážíme k vodě. Akorát potkáváme tátu, jak jdem z oběda zpátky do práce. Pozdravíme ho a pak už vyrážíme směr přístav. Je tu spoustu naplavených mušlí a šneků, což nás zabaví na celé odpoledne :-). Cestou zpátky domů nakoupíme čokoládovou zmrzlinu a utíkáme s ní zpátky, aby nám neroztekla. Dneska je totiž okolo 30 stupnu a je fakt vedro. Večer podnikneme ještě výpravu přes krásný park, lunapark až k Harbour Bridge. Už je tma a nás šokují obří netopíři, kteří nám lítají nad hlavami. Ondráš je totálně nadšnej, protože netopíři jsou jeho oblíbená zvířata. Ječí radostí. Pak se vydáme pěšky domů. Dorazíme utahaní, ale ještě zprovozňujeme internet, aby mohla máma konečně začít naplno pracovat. Dobrou noc!

Den páty - olympijské poplaváníčko

Po obědě balíme opalovák, plavky a ručníky do bahotu a vyrážíme směr úpatí Harbour Bridge v severní Sydney (mimochodem v severní Sydney bydlíme). V merku máme Olympijský plavecký bazén. Než vyzkoušíme všechny bazény a dostatečně se vycachtáme, uplynou 3 hodiny a dorazí i táta z práce. Jdeme se všichni projít podél pobřeží a kocháme se nádhernými zahradami a rozkvetlými stromy. Jo a dneska má ten známý most v Sydney narozeniny! Je mu 82 let!

Den šestý - odpočinkový

Dneska se budeme válet a odpočívat. Nožičky máme všichni už pěkně ucaprcaný, a tak jsme si naordinovali den klidu. Ráno jsme doháněli resty do školy a tvořili deník. Ondra si totiž první den koupil sešit, do kterého píše, kreslí a lepí artefakty, vstupenky, listy, účtenky a řádně všechno popisuje. Už je na 20. stránce a moc se těší, až vám ho všem doma ukáže. Hlavně mluví o svých spolužácím ve škole :-) Před obědem jsme byli nakupovat a vařilo se na přání: houbová pizza (typické australské jídlo :-))). Jako od Tomiho sice nebyla, ale pochutnali jsme si všichni.

Den sedmý - velký přechod mostu luna park a jazzová slavnost

Chtěli jsme se původně po práci všichni sejít a přejít Harbour Bridge, ale cestou jsme se s parku seznámili s Jacqueline ze Švýcarska a jejím synem Flynem a strávili s nimi odpoledne. Jacqueline nám také řekla o jazzové slavnosti, která se každý pátek koná poblíž městské knihovny v North Sydney, a tak jsme změnili plán a po návštěvě Luna parku jsme se vydali tam.

Den osmý - Darling Harbour

V sobotu máme v plánu navštívit část Sydney Darling Harbour a užít si to nejlepší, co nabízí. Nejdřív se sekneme na parádním dětského hřišti s brouzdališti a vodními cestičkami. Musíme koupit nový opalovací krém, protože jsme jeden už vypotřebovali a mažeme a mažeme. Sluníčko svítí a je 30 stupňů. Pak následuje dlouhá cesta na rybí trh, kde si objednáváme talíř všeho možného dobrého, co místní oceán nabízí. Ochutnáváme chobotničky, mušle, ústřice, krevety, ryby a sépie. Pak zvědavě okukujeme ještě místní trhy, které jsou neuvěřitelně pestré: ryby a plody moře všech tvarů a barev. Jen druhů krevet je tu nepočítaně. Nakonec zajdeme ještě do tržnice pro ovoce, sedáme před trh a zase ochutnáváme. Nějak je tu všechno sladší než u nás. Jen máma si stěžuje, že jí u broskví chybí ta lehká navinulost :). Poslední třešnička na dnešním dortu je návštěva Sea Life Aquarium. Je tu neuvěřitelná podívaná. Díváme se zblízka na obrovské ryby, kraby, langusty, rejnoky i žraloky. Fakt paráda. Jen fotit se tu moc nedá, a tak se mrkněte sem: http://www.sydneyaquarium.com.au/

Den deváty - Bondi Beach

Po vydatné snídani zamíříme na známou pláž Bondi Beach. Jsme řádně namazaní (ne všude, jak zjišťujeme večer :-), a tak tu strávíme celý den. Večer zrovna dávají v místní televizi pořad o záchranářím z této krásné pláže. To se hodí.

2. týden

Trochu jsem si naběhla s tím popisováním každého dne zvlášť :-) Tenhle týden už bude dohromady, protoze pondělí až čtvrtek byl ve znamení procházek a poznávání okolí severní části Sydney. Setkali jsme se s Jacqueline a poznali pár nových hřišť. V pátek jsme se s dětmi vydali do Hyde Parku a místního Národního muzea, kde právě probíhá spešl Tyrannosaurus výstava a mrkli jsme i na stálou expozici místní fauny, protože jsme zatím nevytáhli paty z města, a tak jsme jí moc nepoznali. Hned ted večer jsme ale konečně narazili na pár pavouků při noční procházce městem. Jsou fakt obrovský, člověk ale musí dlouho hledat, aby nějakého uviděl. V sobotu jsme podnikli výlet do krásného zoo Taronga ve čtvrti Mosman. Byla opravdu krásná a z většiny míst byl krásný výhled na město a přístav. V neděli jsme vyrazili vlakem do Modrých hor a prošli jsme se po místních stezkách, pokochali výhledy a nasáli vůni eukalyptovníků a čajovníků. Počasí bylo akorát a výlet byl moc příjemný.

3. týden

Protože se nám moc líbilo dětské hřiště v Darling Harbour, vydali jsme se tam podruhé. Podruhé jsme navštívili i krásnou pláž Manly, kde jsme tentokrát vychytali odliv a našli pár vyplavených medůz (nebo co to bylo). Mámu při svačině tady překvapil racek a ukradl jí sendvič přímo z ruky. Bacha na ně! O víkendu jsme se vydali na pláž Balmoral. Údajně jedna z nejkrásnějších pláží na světě. A je to pravda. Nebyla tak přeplněná a kluci si úžasně zaplavali. Šli jsme na ní pěšky až ze severní Sydney, což je nějakých 4-5 km. Cesta byla moc příjemná. V něděli jsme zašli ke známým na grilovačku a děti si konečně pohráli s vrstevníky - holčičkami Zoe a Lucy. Maminka cestou zpátky narazila na svatyni v podobě zdravé výživy, takže jsme se na zpáteční cestě trochu zdrželi.

4. týden

V úterý jsme s dětmi zkusili s Jacqueline nedalekou místní technickou univerzitu. Každý den tu studenti pořádají pro děti program zaměřený na jejich rozvoj. Na krásném hřišti se spoustou her a zábavy jsme strávili celé dopoledne. Nakonec jsme se tam ještě jednou vrátili ve čtvrtek. Také jsme si volali s Veronikou - Češkou žijící zde v Austrálii a domlouvali naši návštěvu u nich poblíž Cairns, kam se chystáme na 2 týdny. Trochu s obavami sledujeme cyklon, který na na místo přesouvá z oceánu. Z původní síly 5 (nejvyšší stupeň) ale cyklon rychle ztrácí na síle tím, jak narazil do pobřeží.
A vůbec tenhle týden byl ve znamení několika důležitých telefonátů: volali jsme popřát Ivčám (Ifče a babičce Ivance) k svátku, Johance a Dominikovi k narozeninách. Ondra taky volal přes skype svým spolužákům do školy, aby jim povyprávěl, co všechno tady už viděl a zažil.
Sobota: Zítra letíme. Cyklon Ita už má sílu 1 a letiště v Cairns již přijímá letadla. Ještě uvidíme zítra, ale zatím to vypadá, že tam fakt letíme. Bohužel Veronika nemůže pro nás přijet na letiště, protože musí zůstat na ostrově, ale nějak si poradíme.

Dneska jsem byli na grilovačce u kamarádu Čechů, a tak jsem si konečně po dlouhé době popovídali i česky. Děti si pohráli a my se museli večer hodně trhat, abychom vyrazili zpátky na apartman, vyprali a zabalili všechny věci. Děti padly hned do postele. Není divu. Jakmile jsme dorazili do Mona Vale, ihned jsme museli na pláž a Ondra už při prvním záblesku pláže ze sebe rval oblečení a že jde do vln. Protože ale i tady je aprílové počasí a rychle se střídá sluníčko a teplo s deštěm a zimou, byla to jen chvilka. I tak se stačil s tátou pořádně prohnat vlnami - které byly dneska opravdu obří. Mína smočila jen nožičky a lítala po pláži jako bláznivá. Jakmila ale začalo pršet, rychle se všichni hnali zpátky k batohu a do oblečení. Podle všech předpokladů: maminka ve zdejších vlnách ještě nebyla, chystá se ale do nich v tropickém pásmu v Cairns :-)

5. týden

V neděli nastal velký přesun na sever do tropického pásma. Nejprve jsme doletěli do Cairns, kde jsme se ubytovali v hotelu a druhý den jsme si půjčili auto a vyrazili na Mission Beach ke kamarádce Veronice. Situace byla trochu komplikovanější oproti předchozí domluvě, protože oblast zasáhl cyklon Ita a nebylo jasné, jak vypadají silnice. Nakonec byla úplně v pohodě a cestou jsme ze stavili ještě v Golden Hole a dali si tam piknik. K řece jsme se neodvážili, protože před ní stála velká cedule o tom, že to může být nebezpečné kvůli krokodýlům. Fascinováni plantážemi s cukrovou třtinou a banány jsme dorazili do Mission Beach, kde jsme se konečně potkali s Veronikou. Protože lodě na Dunk Island, kde žijí, ještě nebyly v provozu, přespali jsme u jejích známých.

Ráno už jsme nedočkaví přijeli na rajský ostrov. Vypadá to tu jako v pohádce. Všude kokosové palmy, pláže, mušle - prostě ráj. Tady strávíme několik dní a pak se přesuneme dál. Děti jsou nadšené, protože tu mají další kamarády. První velkou atrakcí byla malá motorka malého Xaviera. Ondra byl tak nadšenej, že nám ihned hlásil, že ji chce k Vánocům. Další atrakcí byly kokosy. Rozbít je byla tedy pěkná fuška. Nejdříve se musíte dostat na kokos přes kokosová vlákna a pak ho opatrně rozbít, aby nevyteklo všechno mléko. Byla to mňamka největší, ale na jeden ořech potřebujete pořádnou sílu a 10 zhruba 10 minut práce. Stálo to za to! Večer přišel zlatý hřeb - to když kluci vyrazili na ryby a vrátili se s úlovkem. Kdo myslíte, že ho chytil? No náš Ondráš. Zítra ji budeme mít k večeři. Jmenuje se Grass emperor (sweetlip). Večer jsme pozorovali oceán z pláže a viděli jsme několik žraloků a mořských želv nebo vlastně jen to co koukalo nad hladinu :-).

Vyrazili jsme omrknout i pláž Muggi Muggi, která bylo poseta mušlemi a korály všeh možných barev a tvarů. Nemohli jsme se od toho odtrhnout a sbírali jsme a sbírali.

Ve čtvrtek jsme se s ostrovem a rodinou Veroniky rozloučili a vyrazili jsme zpátky na pevninu a pak do městečka Tarzali dál ve vnitrozemí. Cestou jsme míjeli plantáže s banány (tam jsme si koupili tašku žluťoučkých a slaďoučkých banánů) a cukrovou třtinou. U silnice jsme u stánku nakoupili také lokální některé pro nás dost exotické ovoce: passion a dragon fruit, papáju a limetky. Na místo jsme dorazili až odpoledne. Bydlíme ve skromné chatičce bývalého manžela Veroniky Pedra. Příroda je tu úchvatná. Večer tu cikady crvkaly tak nahlas, že to znělo skoro jako alarm od auta. V noci nás trochu děsili pavouci uvnitř domečku, ale zase tu nejsou komáři, od kterých jsou Jasmínka a táta už dost poštípaní.

V okolí je toho tolik k vidění, a tak každý den vyrážíme za některou zajímavostí. Navštívili jsme už Millstream vodopády, městečko Ravenshoe, koupali jsme se ve vulkanickém jezeře Eacham, byli jsme ochutnat čaj z čajových plantážích Nerada, podívali jsme se i do kávového centra v Mareeba. Cesty tu lemují pole se spoustou exotického ovoce a zeleniny: avokáda, banány, ananasy, citrusy a samozřejmě cukrová třtina. Ve městě Malanda jsme navštívili místní trhy a termální lázně Innot Hot Spring.

6. týden

V pondělí ještě zůstáváme v Tarzali a vychutnáváme si odpočinkový den, abychom v úterý sbalili věci a vyrazili zpátky do Mission Beach vrátit Veronice auto. Vracíme se zpátky do studentských let a s dětmi přespíme v místním hostelu pro mladé. Dětem se to moc líbí a když na pláži narazíme na kokosové ořechy, loupeme je a odnášíme si je zpátky kvůli kokosovému mléku, dožadují se, abychom jim je nakrájeli, že obejdou ubytované hosty a budou jim také nabízet :-). Ve středu si půjčujeme auto v místní půjčovně a vyrážíme zpět směrem Cairns. Lépe řečeno ještě více serevněji nad Cairns - hlouběji do tropického pásma. Cestou se zastavíme na Trinity Beach a máme se poprvé koupe v oceánu. Jaké je její zklamání, když se dozvídá, že se vlastně nejedná o oceán ale o Korálové moře. Takže v oceánu už se asi nevykoupe :-) Nejprve zkoušíme najít ubytování přímo na místě, ale zdá se, že kvůli zdejší sportovní události mají všechny hotely obsazeno. Nevadí, jedeme tedy podle původní plánu až do Port Douglas, kde opět volíme mládežnickou hotel. Tentokrát je ubytování opravdu úžasné, a tak se rozhodneme tu zůstat na oba dva zbývající dny, než odletíme zpět do Sydney. Samozřejmě se každý den koupeme v moři - pouze tedy na vyhrazeném místě, kde je natažená síť proti medůzám. Vlny jsou parádní a nám se z nich ještě večet točí hlava.

Ve čtvrtek se rozjedeme do Mosmann George deštného pralesa (ten den má zrovna Jiří svátek :). Je tu parádní stezka deštným pralesem se spoustou vyhlídek. Po celém Queenslandu jsou cedule u cest - pozor na kasuáry. I tady jsou. Tak se těšíme, že třeba konečně nějakého uvidíme. Jsou to ale zvířata příliš plachá, aby se vystavila zvědavým turistům, takže nám musí stačit setkání v Toronga Sydney Zoo :-). Stejné je to s klokany. Zblízka jsme je viděli pouze také tam. Maminka se tedy jednou posteskla - to když jsme míjeli ceduli POZOR KLOKANI - že by ho také ještě ráda viděla, ale vzápětí si to rozmyslela. To když jsme minuli pár sražený u kraje silnice.

Indiánský tábor s lesní školkou Země v Potštejně

Celá naše rodina prožila krásný týden v indiánské vesnici u náčelníka Sedí pod koněm.

Užili jsme si všichni jízdy na krásných koních, polní kuchyň, indiánského povídání u společného ohně, světlušek, závěrečné slavnosti, oslavy dvojitých narozenin a hlavně blízkost všech z lesní školky ZeMě.

Puťák Krkonoše 2012

3.8.2012 První den našeho putování jsme z Mníšku dorazili do Pece pod Sněžkou. Když se nám začali ukazovat kopečky, tak jsme se lehce vyděsili, protože nad Pecí seděl brutální slejvák. Po krátkém bloudění jsme našli chatu Šohajka, u které se pásly ovečky a krásně cinkaly. Na chvilku jsme byli zase ve Švajcu. Cestou do hor jsme se zastavili v Hradci Králové na oběd v Šatlavě (scuk.cz nelhal - moc jsme si pochutnali) a nakoukli jsme samozřejmě i k atomové krysičce (modří již vědí). Po večeři se pomalu začali trousit další členové výpravy. Celkem je nás tu 27 z toho 14 dětí.

4.8.2012 Dneska jsme hned po snídani vyrazili pokořit nejvyšší horu naší země - Sněžku. Lanovkou jsme se dostali na Růžohorky a pak tradá po svých. Po cestě jsme začali hrát naší puťákovou hru. Dnešní úkol byl jednoduchý: cpát se lesními plody národní park nenárodní park. Pak jsme také měli najít list dubu, ale to byl asi chyták, protože jsme za celou dobu žádný nepotkali. Tak alespoň víme, že tu duby už nerostou. Na Sněžce bylo krásné počasí. Do Dom Slaski pod horou na polské straně jsme došli okolo páté. Poláci jsou hodně speciální národ, a tak nepřekvapí ani popelnice místo koše uprostřed restaurace. Délka dnešní trasy 5 km.

5.8.2012 Někteří z nás měli v plánu vyjít se podívat na východ slunce na Sněžku, ovšem do ráno tohle předsevzetí vydrželo pouze strejdovi Jindrovi, a tak jsme si to nechali pouze vypravovat. Nahoře prý na magický okamžik čekalo zhruba 30 lidí a někteří tam i přespávali. Dnešní trasa vede přes Luční (výborné borůvkové koláče, cárání v potůčku a děti fascinující výklad u Kapličky Obětem hor), Výrovku (kulajda, Mína spí v Manduce a hovory o rotobovi, co má dneska přistát na Marzu), Na Rozcestí (zmrzlina a sbírání bylinek -dnešní úkol) až k vytoužené Nové Klínovce, kterou si naše rodina vydupala, kvůli tamní atmosféře, lidem, vzezření ale hlavně kuchyni. Bohužel se od loňska vyměnila parta, a tak jeden z číšníků úplně neunesl naší smečku 14 dětí. Každopádně vše ostatní bylo perfektní, a tak jsme si Klínovku dosyta užili. Délka dnešní trasy 8 km.

6.8.2012 Po snídani jsme si koupili bochnik ještě horkého chlebu Klínováku a vydali se na nejdelší pochod celého puťáku - 9 km štreku až na Pec do Husovy boudy. Za zmínku stojí zastávka u Lesni boudy, kde prodávali kozí sýr z vlastní ekofarmy. Po cestě jsme se vydatně posilovali i borůvkami a rozvijeli s dětmi teorie, jak bychom na borůvkach dokázali přežít celý rok. Na Husovce byl k večeři překvapivě opět řízek - asi čtvrtý za puťák.

7.8.2012 Dnes už nám zbývá pouze sejít po žluté do Pece - 5 km a tam mají děti slíbenou bobovou dráhu. Cestou jsme našli opět spoustu borůvek a i několi hub. Celý puťák se nám u Šohajky pěkně spojil.

Švýcarsko 2012

Švýcarsko tentokrát jen s Ondráškem tak trochu "na drsno". Jasmínka si užívala s babičkou a dědou na Lipně.

Švýcarsko 2012

Deníček: 15.7.2012  Do Švýcar jsme vyrazili jsme lehce po půlnoci. Ještě jsme s Tomem a Bárou probrali jejich zážitek z Visáčů a jeli. Přes varování před kolonami cesta proběhla úplně v pohodě. Ondrášek celou v autě spinkal a probudil se zrovna, když jsme minuli hranice do Švýcarska. Hned na celnici jsme koupili dálniční známku a už jsme upalovali do Appenzellu, kde jsme chtěli první den přenocovat. Do kempu ve vísce Kau jsme dorazili v 6 ráno. Rychle jsme postavil stan a všichni ještě na 4 hodinky usnuli. Teprve vyspinkaní jsme si dosyta užili výhled z kempu na kopečky okolo. KONEČNĚ JSME ZASE TADY! No a co jiného hned první den podniknout než vyrazit do místní vyhlášené sýrárny na Appenzeller.  Oproti loňsku přibyl robot na obracení sýra. V místních obchůdku jsme nakoupili několik vzorků a hned jsme jich polovinu snědli. Odpoledne jsme vyrazili ještě do hor na kemp. Šli  jsme po vrstevnici 1300 m n. m. a dolů byl krásný výhled! Trochu jsme se báli, protože krávy ležely přímo na cestě a mezi nimi i bejčci, ale Ondráš nás hecoval, a tak jsme okolo nich prošli. V lese jsme narazili na krásně připravené ohniště s grilem a naštípaným dřívím. To vše k dispozici turistům a výletníkům. Super, ne? Ačkoliv jsme trochu zabroušili i do lesa, našli jsme jen jeden hřibek. Večer nám na stan bubnoval déšť.

16.7.2012 Druhý den jsme se vydali na tůru k Seealpsee pod horou Santis. Cesta byla pořádný stoupák a Ondráš zaslouží velkou pochvalu, jak statečně šlapal. Po cestě jsme se zastavili u jedné malé sýrárny, kde jsme si od koupili kozí i kravský sýr ... oba samozřejmě výborné! Jezero bylo také krásné, ale moc studené. Chvilku jsme okolo něj lelkovali, užívali si sluníčka, udělali spoustu fotek a pak jsme se vydali zpět dolů. Cestou jsme sbírali jahůdky a bylinky na večerní čaj. Pod kopcem jsme si pohladili místní šedivé kravičky a pak už vyrazili směr jih. Dneska budeme nocovat v Luganu u italských hranic. Tam jsme notnou chvili hledali kemp, až jsme jen konečně našli u místního letiště. První přistání letadla jsme se teda trochu vyděsili, protože se zdálo, že letadlo musí každou chvíli zavadit o stromy kempu. No a protože jsme skoro v Itálii, tak přece musíme na pizzu a zmrzlinu. Dali jsme si ji na hlavní třídě s výhledem na jezero (http://www.ristorantemary.ch/). Ondráš byl překvapený, že jeho oblíbená Capricciosa tady není s houbičkami. Po obědě jsme jeli omrknout místní hitovku pro děti: Švýcarsko v miniaturách (http://www.swissminiatur.ch/). Všem se nám to moc líbilo. Někdo si tam s tím opravdu vyhrál. Tak to by nám stačilo z italského kantonu a hurá zase zpátky do hor. Dneska budeme nocovat ve Flims, kde je prý Švýcarsko, Švédsko i Tibet. No tak uvidíme. Kemp ve Flims je opravdová lahůdka. Nachází se u sportovního centra a vyžití je tu pro dospěláky i děti hodně bohaté. Všude okolo nás nocují cyklisti, kteří přes den sjíždí místní kopce. Podle videí na netu jsou to opravdu adrenalinové zážitky.

 17.7.2012 ....

Novinky z konce léta

Mína už s definitivní platností odložila přes den plenky. Tréning trval překvapivě krátce. Občas se jí povede suchá plena i po spaní ;-)
Některá nová a hojně používaná slova: žížek (řízek), kao (kakao), apoť (a pojď)

Ondráš se naučil plavat. Zatím plave čubičku, ale zahradní bazén už přeplave.

Jasmínčin výkladový slovníček pojmů a znaků III.

Táto hele - nejčastěji používaný výraz dnešních dnů
Bejle - znamená buď brejle nebo dobrý den
Díti (up-grade předešlého Děke)- když chce Jasmínka poděkovat

Jasmínčin výkladový slovníček pojmů a znaků II.

Mámo, táto, ňáááááááááááááááááááááááác - chce zazpívat písničku Mámo, táto, v komoře je myš

Oupy, oupy - chce zazpívat Houpy, houpy, kočka snědla kroupy nebo se pohoupat
Kekek - chci pustit Krtka

Z-z-z - chce si vyčistit zuby 

Tom - jednoznačné označení pro všechny, pro koho nemá přesné označení 

Bomba - když se něco opravdu povede

Bumbat - chce napít nebo zalévat kytičky nebo dát napít kocourovi
Bejle - brejle
Děke - děkuju

Ondráš Junior: Běháme !

Tak sem si řek, že když běhá máma i táta, tak se do toho taky pustím a docela super - 3,5 km za 35 minut není špatný ne?

http://www.endomondo.com/workouts/rULqGwqk6DU

Jasmínčin výkladový slovníček pojmů a znaků

Táta - většinou táta, ale někdy znamená máma
Máma - většinou máma, ale někdy znamená táta
Auto - jednotné označení pro všechno s koly
Papat - velmi často používané slovíčko
Ne - někdy znamená Ano, lze poznat pouze podle intonace
Hm (ano) - pouze v doprovodu s mírním úsměvem
Teta - jednotné označení pro Ondráše a Ivanku

Zaplácání do dlaní - končím s jídlem
Několikrát sevření dlaní - dám si mlíčko
Když bude mít štěstí, Jasmínka vám pošle nádhernou štípanou pusinku.

Mňau - kočička
Af af - pejsek
Bůůůůů - kravička
Mňam mňam - zajíček
Vuaaa - dinosaurus, tygr nebo lev
Chycení nosánku - slon
Zvednutí ruky - žirafa
Zvednutí ruky a sevřen prstíčků - motýl

Jasmínka už se sama nají i napije ze skleničky.

S chozením je to těžší - po počátečním odrazení, kdy se uhodila, chce ťapat jen za ruku. Když se pustí sama, tak je to většinou proto, že zapomene, že jí nikdo nedrží.

Dárek od Jasmínky

Po dlouhém čekání na správný okamžik se Jasmínka konečně osmělila a začala ťapkat. Z ničeho nic na Vánoce začala chodit. Bez varování, bez tréninku prvních krůčků ;-) Jednoho dne se prostě postavila a šla

Jasmína horolezkyní

Naše malá Jasmínka už sama vyleze na kuchyňkou linku, na stůl, na gauč i na postel. Jen neumí slézt dolů, což řeší ječákem, dokud někdo nepřijde a nevysvobodí ji.
Také hlásíme už druhou stoličku.

První nesmělé krůčky po kolínkách

Jasmínka se vydala ve stopách svého bratříčka. To když dnes poprvé nesměle začala zkoušet "chůzi po kolínkách". Vypadá to nadějně!

Zdoběna Jasmína

Dneska se půl hodiny prohlížela před zrcadlem a zkoušela různé varianty použití pyžama. Tatínek se nad ní připravoval do práce a nestačil se divit. Některé varianty byly obzvláště vydařené: pyžamo alá čepice nebo jako šála. Jakmile Jasmína zbystří něco, co by si mohla pověsit na krk, udělá to.

Porod v autě aneb jak to tenkrát před rokem vlastně bylo

Je přesně půlnoc. Začíná nový den. Ležím ve vaně a říkám si, jestli už dneska konečně porodím. Kontrakce trvají přesně týden a večer vždycky přestanou. Auu. Teď už to docela bolelo. Nasazuji hluboký jógový dech a v duchu děkuji Veronice, která mě ho naučila. Dostávám se do pohody. Kontrakce sílí, ale já se paradoxně cítím líp a líp. Po pravdě: užívám si to. Náhle mi bleskne hlavou, že už to asi fakt bude. Čekám své druhé dítě, ale něco takového zažívám poprvé. U prvního porodu nebyly žádné pocity, jen příkazy personálu nemocnice. "Ne ne ne, soustřeď se! Musíš se rozhodnout," říkám sama sobě nahlas. Buď zavolám své porodní asistentce a porodím doma nebo pojedu do porodnice. Obě varianty mám od začátku těhotenství v hlavě. Ví o nich i celá moje rodina. Pravda, ne všichni to dokázali přijmout. "Kruci, už se rozhodni!" Volám na muže, abychom společně změřili kontrakce. Lehám si do postele a odpočítáváme čas mezi kontrakcemi. Čas se rychle zkracuje. Chytá mě křeč ho nohy a úplně mě to rozhazuje. Přestávám ovládat bolest a ta si mě podmaňuje. Křičím. Mezi kontrakcemi se rozhodujeme: jedeme do porodnice. Do půl hodiny určitě porodím. Porodní asistentka to nemůže stihnout. Do porodnice to máme podle několika kontrolních jízd přesně 14 minut. Bereme tašku a nasedáme do auta. Manžel zapíná topení na plno, což se později ukázalo jako velmi prozíravé. "Sakra! Nemáme foťák," slyším říkat muže. Zrovna ale něco hodně nahlas křičím, a tak nezvládám oponovat, že ho není třeba. Vracíme se pro foťák. 00:20. Druhý start. Sedím vzadu na sedačce a koukám se přes kufr auta ven, abych vědela, jak daleko už jsme. Cestou proklínám železniční přejezdy. Při skoku přes 3. praskne voda a já cítím hlavičku. Křičím na muže: "Hlavička!!!" Ten přidá, ve snaze těch posledních pár minut do porodnice dohnat. Pokouším se zakřičet důrazněji. Auto zastavuje, muž vytáčí 155 a chytá naše dítě. 00:30. Všechno se zdá tak strašně zpomalené. Slyším, jak dispečerka na telefonu říká: "Vidíte hlavičku? To je dobře, teď půjdou pomalu ramínka ...". Muž ji přerušuje: "Už je venku!". Miminko pláče, odsaji mu nosánek a zabalím ho do ručníků do porodnice a mé mikiny. Zaplavuje mě pocit štěstí. Mé druhé dítě. Hledáme po autě lékárničku a něco na podvázání pupečníku. Přijíždí záchranka. Vytahují svoje profi hračky a pupečník ošetřují sami. Jedeme do porodnice. Osazenstvo záchranky v našem autě. Všichni jsou hrozně milí. Jsme v nemocnici. Uvědomím si, že vlastně nevím, jestli se nám narodil kluk nebo holka. Prosím sestru, aby se podívala. Od této chvíle je to naše malá holčička. Je v pořádku. Přichází doktorka, která "rodila" i mé první dítě. Tahá za šňůru, aby ze mě dostala placentu. Proč? Je mi to nepříjemné. Bráním se, že zatlačím sama. Přichází dětská doktorka a sděluje mi, že podá miminku preventivně antibiotika, protože se narodilo v nesterilním prostředím. Proč? Odmítám. Mladá doktorka se na me vyplašeně podívá a volá na pomoc primařku. "Nojo, tak zítra uděláme testy, jestli je to potřeba". Ty později ukazují, že jich třeba není. Po ranní vizitě si mě bere stranou další lékař a znovu mi vysvětluje, že antibiotika dávají standardně, když se dítě narodi mimo porodnici, ale že konečné rozhodnutí je na mě. Rozhoduji se pro jejich nepodání. Doktor špatně skrývá naštvání. Celá kauza už mi připadá trochu směsná. V tu chvíli netuším, že z porodnice odejdeme dřív, protože se podobných epizodek odehraje ještě několik. Když mi ale lékař brání pořídit si kopie ze zdravotní dokumentace pro naši dětskou lékařku, odcházíme i s dcerou domů. Necítím se tu dobře. Vím na co mám nárok a překvapuje mne, že nevědí "oni". Lékaři jsou z toho evidentně rozladěni. "Proč jste taková nepřizpůsobivá?" Podepisujeme několik reversů a jdeme. Nakonec lituji, že jsem nerodila doma. 

Jasmínka má rytmus v těle

Vždycky se rozpéruje kdykoliv doma osolíme basy nebo okolo projede duc duc auto :-)

Míniny novinky

Z ničeho nic se Mínka v 11 měsících rozhodla zrušit 3 spaní přes den a naordinovat si jen jedno. Spí tak za 24 hodin méně než její skoro 4 letý bráška.
Naučila se dělat paci-paci a pa-pa-pá.
Ze zvířátkové mluvy umí krásně vyslovit HAF (donutí ji k tomu ovšem jen babička Ivanka).
Večeři teď Mínce zásadně servírujeme buď ve vaně nebo za neustálého nafukování balónků - to jedině se nají.