Tak jsme vyrazili s technikama na naši první dovču. A abysme si to všichni užili, tak technici si vzali své cyklo a ja svůj vozík.
Cesta byla celkem dlouhá, a tak jsem byl moc rád, když jsme dorazili na místo. Musím Vám říct, že to místo bylo úplně jiný než místo kde bydlíme a že začátku jsem měl problém vůbec místním lidem porozumět. Nakonec jsem snahu vzdal a nechal jsem veškeré domlouvání s domorodci na technicích. To místo, kde jsme byli se jmenovalo Australia nebo Austria nebo tak nějak. Myslím, že si tyhle názvy pletlo víc lidí ...
Ještě štěstí, že navečer dorazila kámoška Terka s párem svých techniků, hned bylo veseleji a komunikace byla snažší. Jo a musím Vám říct, že Terka teda pěkně vyrostla od tý doby, co jsem ji neviděl.
Druhý den jsme vyrazili na kola a teda to okolí to bylo něco úžasnýho. Krásný cesty na kterých to nedrncalo, krásně zelený okolí (připomínalo mi to mojí zelenou deku) a všude ale fakt všude, kde to bylo jen trochu zelený, bylo spoustu krásnejch zvířatek. Po delším zkoumání jsem zjistil, že i oni jsou schopni komunikace, ale rozuměl jsem jen tomu jejich pozdravu "Bůůůůůů". Krásně jsem se projel kolem nádhernýho jezera (technik O. říká, že to bylo Zeller See) a skvěle jsem se prolezl na místním zeleném koberci. Cestou zpět jsem si vysloveně zařádil, výskal jsem a pomáhal jsem v pohybu napodobováním zvuku motoru.
Třetí den bylo venku moc vody a pořád padala a padala další, ale protože byla studená, tak jsme se vydali na koupačku do bazénu, kde jsem oboum technikům ukazoval své umění plavecké. Řádil jsem fakt dost a tak není divu, že venku jsem hned usnul na technikovi Z. To byl moc pěknej odpočinek.
Čtvrtý den jsem se ráno probudil a byl jsem fakt moc překvapenej! Venku bylo všude bílo a to bílé padalo z výšky. Nevěřil jsem svým očím a musel jsem štípnout techniky do obou tváří - jestli se mi to nezdá. Nezdálo. Dost dlouho jsme tento jev nevěřícně pozorovali, a protože i to bílé bylo studené i tento den jsme strávili v bazénu.
Protože i pátý den bylo počasí stejné, tak technici zabalili věci a vydali jsme se na cestu zpět. Cestou jsme přijeli do místa, kde onoho bílého bylo víc než jsem kdy mohl vidět! Představte si to všude všechno bílé a kdybych vyskočil ven, tak bych to měl po kolínka - při té představě jsem si to rozmyslel, protože bych měl kolínka pěkně studená, brrrr. A tak jsem raději zůstal sedět a my se vydali na dlouhou cestu zpět...
